proč bychom měli mít ve všední dny volné chcíle? jak nás negaticně ovlivňuje nabitý program?

Jezdíte rádi s přáteli na hory? Já moc! Mám ale jeden problém – strašně špatně se mi hledají trasy. Nevím, jak to dělají ostatní, ale pro mě je vždycky nesmírně těžké najít cestu, která by byla pěkná, a navíc dostupná pomocí hromadné dopravy. Musím tedy nad plánováním strávit spoustu času. Abyste tak ale nemuseli dělat vy, rozhodl jsem se s vámi podělit o trasu, kterou jsem nedávno odzkoušel.

 

co jsem zatím přečetl? co si o povinné četbě myslím?

Poslední dobou jsem se cítil ztracený. Každý všední den vstát, jít do školy, snažit se pochopit, co nejvíce můžu, po škole jít běhat, cvičit, učit se, a pak jít spát. Tak šel každý den od pondělí až do pátku. V sobotu jsem se probudil a začal přemýšlet, co všechno jsem přes týden nestihl, co všechno musím ještě za ty dva dny doklepat do konce – vymyslet téma podcastu, vytvořit celou epizodu, naučit se na testy, udělat prezentaci… Takhle to šlo poslední 2 měsíce. Až do minulého týdne.

Jako každý podzim mě i tento chytla virózka. I když se nejednalo o nic vážného, donutila mě vypadnout z cyklu – nešel jsem běhat, necvičil jsem, nešel jsem do školy. Jediné, co jsem dělal bylo pití čaje a čtení Hamleta v posteli (povinná četba, recenze v další epizodě podcastu). V tu chvíli mi najednou všechno, co mě dřív tak otravovalo, začalo připadat taaak zajímavé. Najednou jsem se nemohl dočkat, až půjdu zase běhat, nemohl jsem se dočkat, až budu moct vylézt z postele, prostě dělat normální věci.

V tu chvíli jsem si uvědomil souvislost těchto pocitů s problémem, který jsem řešil už dlouho – už mě nebaví to, co dělám. Polední půlrok jsem se musel k podcastu i Instagramu nutit, nenapadala mě témata na nové epizody a mé vlogy mi připadaly pořád stejné. A tak jsem si to dovolil – vypadnout z kolotoče a pomyslet na změnu, kterou jsem už dlouho odmítal – vrátit se ke psaní.

A tak tady znovu sedím. Po 2 letech podcastů se vám hlásím od své klávesnice a Wordu a píšu. Nevím ještě jak to skloubím, ale už vím, že prostě nemůžu dělat jen jedno nebo druhé. A vlastně ani nechci. Trochu mi to připomíná dobu karantény, kdy jsem měl každý týden naplánovaný jen tak pro zábavu úplně jiný druh článku. Až teď mi dochází, jak chytře to mělo moje mladší já vymyšlené. Žádný týden nebyl stejný. Každý měl v sobě změnu.

Doufám, že se vám tenhle myšlenkový souhrn líbil. Moc mě zajímá váš názor. Neváhejte ho napsat do komentářů. Moc se na vás těším příští týden. Na viděnou, nebo spíš na čtenou?

Váš Šimon💛

Jak se mi líbila letošní povinná četba? Propadl jsem detektivkám? Co si myslím o Kytici?

Jaké jsou mé letní cíle? Co plánuju v létě dělat?