Naši cestu jsme započali na parkovišti Pod Můstky. Zde jsme se vypravili po naučné stezce, která nás dovedla až k vrcholu můstku.

Zde se můžete posadit na originální sedačku, která představuje motorovou pilu. Z tohoto místa si můžete ukousnout krásný výhled na údolí, které se rozpíná pod vámi. Není ovšem čas ztrácet čas, a tak se vydáváme po cestě směrem vzhůru. Vybočíme z asfaltové silnice a jdeme po pěšince, která prochází kolem restaurace Rekovice. Sice jsem zde již přes dva roky nebyl, ale jídlo ve vzpomínkách chutnalo výtečně. A tak vám tuto restauraci doporučuji. Jen je důležité pamatovat, že tam úplně nebudou šetřit vaši peněženku.😬

Když jsme kolem této restaurace plné vzpomínek procházeli, konala se zde svatba. Takže je asi také dobré vyhlídnout si, jestli se zde nebude konat žádná soukromá akce. Po opuštění areálu této milované restaurace jsme vyšli po louce vzhůru vstříc lesu, který na nás již nějakou tu dobu číhal. Nečíhal na nás ovšem vůbec zlověstně či strašidelně! Naopak! Přivítal nás vlídnými paprsky prosvítajícími skrz koruny stromů. Po této cestě jsme prošli kolem několika horských domečků a užívali si. Jen chladněji by mohlo být. Jednak by sem vyrazilo méně lidí, a také bychom nemuseli řešit to, že jsme mikiny i bundy táhli celou cestu nahoru. Potom, co jsme potkali dvě pojízdná zemědělská zařízení (nevím co to bylo za auta) jsme došli na slunné rozcestí.Pár metrů od tohoto místa jsem se chtěl napít, ale čekalo na mě nevlídné překvapení – lahev mi vypadla v autě. Naštěstí jsme měli ještě jednu. Ta tedy musela vystačit pro dva na celou cestu tam a zase zpátky. A tak jsme pokračovali s tímto neblahým zjištěním v hlavách vstříc rozhledně. Teď přišla konečná část našeho „dobrodružství“ respektive jeho první části (potom samozřejmě následuje cesta dolů (část druhá)).

Jedná se o nejprudší část celé cesty (v zimě tu musí být skvělé bobování!). Po chvilce na této prudké louce dorazíte opět do lesa. Ten už, ale nevypadá tak přívětivě, jako ten na začátku. Asi to dělá ten stín, který vrhá na loučku (malou louku) pod ním. Jakmile vejdete do lesíku, jdete neustále z leva do prava a z prava do leva. Pokud se podíváte na mapu na konci článku, tak to krásně uvidíte. Potom co překročíte asfaltovou silnici a projdete zbytkem lesa spatříte louku a pod sebou krásné údolí.

Zde ovšem naše cesta nekončí! Musíme se vydat vzhůru k rozhledně. Pokud dojdete před rozhlednu (což věřím, že ano) stačí vyjít několik schodů a…

Uvidíte toto a ještě více. Dokonce dohlédnete i na Štramberk a ještě dále. No, a teď šup, šup dolů, ať to stihnete za světla! Sestup dolů je opravdu zážitek! Obzvláště, když zapadá slunce. Nepřežeňte to, ale s rychlostí! Nejednou se mi stalo, že mi zavadila noha o nějaký ten kořínek či kamínek a mé ruce a kolena utrpěla nejedno zranění.🤦‍♂️😅

No, a to je vše! Já velmi doufám, že se vám nová verze starého článku líbila. Určitě budu rád za komentář, kde mi můžete napsat, jak se vám procházka líbila. Také mě můžete sledovat na Instagramu @vstudiovs. Tak zase příště! Na čtenou!

Váš Šimon 💛