Zastavila jsem se před jedním z mohutných kamenů strážících celý objekt. Uprostřed se nacházel kůl, na kterém ležel na podstavci onen amulet. Všude byla tma. Jen on svým nezapomenutelným světlem svítil.

Udělala jsem krok za hranici kruhu. Pod nohou mi něco zakřupalo. Byla to ještěrka, která zde poklidně žila svůj krátký život. A já ho tak krutě a neobratně ukončila. Věděla jsem, že to byla chyba, která se mi měla vymstít. Byla jsem, ale příliš odhodlaná, než abych se vrátila.

Vykročila jsem. A v tu chvíli se mi před očima zjevily hrůzy, které si nikdo nedokázal představit… … všichni strážci Ledového amuletu! A před nimi stála má kamarádka. Ta, která zde zemřela při posledních kruhových bitvách. Rozhořčeně se na mě podívala a řekla „Ido! Jak jsi mohla zapomenout na větu, na kterou se nezapomíná!“ Věděla jsem přesně, o kterou větu jde. Řekla mi ji těsně před tím, než vydechla naposledy. Zněla „Už nikdy se nevracej do kruhu!“ A já jí slíbila, že se nevrtím. A ten slib jsem porušila! Ela mávla rukou a strážci se ke mně začali přibližovat. Věděla jsem, že musím utíkat. Kruh se za mnou, ale uzavřel. Akorát jsem narazila do tvrdého kamene. „Mám poslední naději…“ řekla jsem si. „… vzít amulet!“

Vyběhla jsem, vyhnula jsem se všem mečům, kterými mě chtěli strážci rozseknout ve dví. Dotkla jsem se amuletu a… … mé srdce energii pocházející z amuletu nevydrželo. Vydechla jsem naposledy.

Pár slov k textu:

Tento příběh jsem zpracoval jako úkol se zadáním, že musím použít tato slova: zašlápnout, páchnoucí, hrůza, utíkat, kamarádka, strach, šílený, odporný, nezapomenout. Jaký příběh byste vymysleli vy? Napište ho do komentářů či na můj Instagram @vstudiovs.

No, a to je vše. Já doufám, že se Vám příběh líbil. Budu rád, když mě budete sledovat na Instagramu - @vstudiovs. Už se těším na Vaše příběhy! Tak zase někdy příště... ... na čtenou!

Váš Šimon💛