Noční les | Příběh

by - dubna 11, 2022

Je tma. Po opékání se vracím domů. Stromy se kolem mě stahují a praskají pod nárazy studeného nočního větru. Jako kdyby větve skládaly svou vlastní píseň. Píseň pro všechny obyvatele lesa a jím procházející. Ani listy se ovšem nenechají zahanbit. S každým mým krokem přidávají do symfonie své zakřupání. I sova písni propůjčuje svůj hlas.

            To celé z oblohy poslouchají nadýchané mraky pokoušející se zakrýt daleký zářící měsíc. A aby obloha nebyla moc tmavá a měsíc v ní nevypadal jako slon v porcelánu, hvězdy jí jako třpytivá nit dodávají onu pověstnou jemnost. To by samozřejmě nešlo bez jejich nepředstavitelné vzdálenosti.

            K tanci se dnes výjimečně na oblohu přidávají takzvané komety. Svým ohnivým ocasem se ohání na cestě po obloze. Hvězdy na ně pohrdavě shlížejí, ale v duchu si přejí, aby se mohly také tak proletět.

Když tu něco spadlo do lesa. Možná to byla zrovna kometa. A divoké prase, rozzlobené, že ho na lesní koncert nepozvali, vybuchlo zlostí a rozkvičelo se na celé kolo. To by však nebyla správná selata, aby v tom nenásledovala jejich matku.

Chudák zasněná srnečka, která se snažila napodobovat tanec hvězd, se vyděsila natolik, že utekla do svého úkrytu. Dokonce i měsíc se schoval před schylující se událostí. Všichni, co se neskryli, se totiž ocitli uprostřed souboje prasat a lesního orchestru. Anebo uprostřed představení orchestru úplně nového?

No, a to je vše. Já doufám, že se Vám příběh líbil. Budu rád, když mě budete sledovat na Instagramu - @vstudiovs. Tak zase někdy příště... ... na čtenou!

 Váš Šimon💛

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT

0 komentářů