Pondělí

Očekával jsem, že bude první den opravdový hardcore. Měli jsme totiž naplánováno, že vyrazíme už ve tři ráno... Ale byl nakonec docela v pohodě! Myslel jsem si, že budu strašně unavený a že celý den budu jako živoucí mrtvola. To se naštěstí nevyplnilo i přes to, že jsem měl naspáno nejméně za posledních (minimálně) 5 let (4 hodiny). Původní plán bylo si po cestě připravit několik blogpostů, ale brzy mi došlo, že to s tímto počtem naspaných hodin nezvládnu. A tak jsem celou cestu obětoval čtení knihy Počítání hvězd, sledování TikToku, chvíli spaní a v neposlední řadě poslouchání nějaké té hudby.

Hned po příjezdu jsme se chystali vše vybalit do apartmánu, ale přijeli jsme dříve, než jsme měli, a tak nás paní domácí odkázala k bazénu, kde jsme mohli strávit následujících 45 minut. To byste nevěřili, že si někdo může za takovou chvíli ublížit. Ale ono to možné je – a mému bratrovi se to povedlo hned dvakrát – nejdříve si rozřízl palec a potom malíček. Nikdy více jsem do toho bazénu nevkročil bez bot do vody.

Po vybalení a náležitém odpočinku následoval výlet k moři. Většinu času mělo původně zabírat kochání se západem slunce a plavání, ale samozřejmě se to splnit nemohlo. A tak jsme většinu času strávili hledáním nějakého příjemného sestupu do vody. Ach jo…

Potom, co jsme ho našli jsme se ovšem museli vypořádat s další věcí – s vlnami tlačícími nás na ostré mořem obroušené kameny. Tento problém naštěstí nebylo tak těžké překonat, a tak nám nic nebránilo se vydat vstříc vodě. A to byste nevěřili, co jsem objevil – zátoku. A v ní byla medúza! Samozřejmě to bylo ještě malé miminko (anebo nějaký malý druh aneb Šimon biolog 😂)), ale to jste měli vidět výraz mého bratra, jakmile se tuto informaci dozvěděl. Já jsem však pokračoval na břeh, který mě pravděpodobně vyděsil více, než samotná medúza – byl plný odpadků pravděpodobně vyplavených z moře. Ovšem v mých představách se to tam hemžilo násilníky, které jsem vyrušil při večeři. A tak jsem udělal pouze krátký průzkum a rychle jsem se přesunul na „náš“ břeh.

Všichni jsme byli převlečení a připravení odejít, ale teď došlo na věc, nad kterou jsme celou dobu dumali – kudy odejít? Původní trasou jsme zpět jít nechtěli – při hledání toho správného místa jsme se od původní stezky vzdálili tak moc, že již nemělo cenu se vracet zpět. Proto jsme se rozhodli jít vzhůru – že prý tam je nějaká cesta. A tak jsme šli. Ovšem více než chůze by se to mohlo nazvat poloviční horolezectví. Brzy jsme zjistili, že to nemá smysl, a tak jsme se vydali po cestičce zpět, abychom se bližší odbočkou odebrali na asfaltovou cestu, kterou nám slibovala mapa. A věřte nebo ne, ona tam byla!

Pondělí byl asi nejaktivnější den – nevím, co mě to napadlo, ale já se prostě rozhodl, že si půjdu zaběhat. A tak jsem nechal Mapy.cz, ať mi sestaví trasu a já se po ní vydal. Tady však přišlo na řadu zjištění, které pochází již z Rakouska – Mapy.cz jsou skvělé na trasy v Česku, ale jakmile jste v zahraničí, tak zase až tak aktualizované nejsou. A to mě opět doběhlo. Jakmile jsem měl tu nejlepší náladu – běželo se mi skvěle – narazil jsem na slepou uličku. V Rakousku mi to bylo sice trochu nepříjemné, ale protože tam jezdím každý rok, věděl jsem přesně, kudy jinudy se vydat. To se ovšem nedalo říct o Chorvatsku. A tak jsem se zoufale snažil najít cestu k apartmánu. Po několika neúspěšných pokusech proběhnout nějakou tu další slepou uličku se mi konečně povedlo doběhnout do apartmánu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Šimon • VStudioVS | Lifestyle blogger (@itsgladsimon)

No, a to je vše. Já doufám, že se Vám článek líbil. Budu rád, když mě budete sledovat na Instagramu - @vstudiovs. Tak zase někdy příště... ... na čtenou!

Váš Šimon💛